Známí, kámoši, stádo
Rád bych Vám povyprávěl o koních, s kterými jsem se zatím potkal. Někteří už nebydlí v naší stáji, ale občas na ně vzpomínám.
Na Poučníku je ve stádě celkem dost koní. V tomto čase konkrétně Wicker, Reno, Rebeka, Laguna, Amála, Vandal.Ti všichni bydlí vedle našeho výběhu a jsou venku nepřetržitě.
Ale vraťme se trochu zpátky v čase. Dlouho, předlouho, jsem nepřišel do přímého kontaktu s koněma, tudíž jsem se náhlým umístěním do vícehlavého stáda dostal do prekérní situace. Denodenně jsem musel čelit četným konfliktům a proto nebylo už nadále možné mě ve stádě, kde vládne hodně přísná Rebeka, nechat. Sám jsem být ale nemohl, takže vzhledem ke skutečnosti, že jsem chodil spát domů, oddělili mě a ještě další tři koně do menšího výběhu. Tenkrát jsme utvořili společenství ve složení Robin, Lucy, Rock Princess a já. Jedině díky tomu se situace uklidnila a nikdo mě už nepronásledoval. S kobylkou Rokčou jsme utvořili pár a já se od ní nechtěl pomalu ani vzdálit. Jakmile si pro ni přišla její majitelka na ježdění, doprovázel jsem je až dolů k východu a byl jsem dost zkroušený, že mi odchází, byť jen na pár hodin. I ona si na mě hodně zvykla a pak jsme se od sebe téměř nechtěli hnout. Když mě moje parťačka chtěla odvést například přes den do stáje, vzpouzel jsem se a celou cestu jsem nervózně řehtal, až se hory zelenaly, pobíhal jsem ze strany na stranu, div jsem jí nezašlápl. Ve stáji jsem se pak choval značně nakvašeně, přestože mě vždycky zase po vyčištění odvedla poměrně brzy zpátky.
Nepříjemná zpráva mě zastihla na podzim 2008, Rokyna se bude stěhovat někam do Prahy. To mi teda fakt scházelo. Uplynulo sotva pár týdnů od týhle jobovky a k mým uším se doneslo, že i Robin s Lucy to tady balí. Výborné! To tady jako zůstanu sám? To snad né! Do stáda skutečně zpátky nemůžu, vskutku pěkný nadělení. Když se ti tři odporoučeli, vyvedli mě to ráno jako vždycky do výběhu a co nevidím? U balíku na mě čekal nový kámoš - 18letý valach Valmont. Přivítali jsme se a rázem z toho bylo přátelství na první pohled. Co my dva jsme se nablbli, dováděli jsme, běhali, kousali se, štípali, no bylo to opravdu bezstarostné období. Dokonce jsme spolu bydleli i v boxu až do doby bídných dnů. Oba dva nás postihla velmi zákeřná a u koní tolik obávaná měsíční slepota. Nejdřív to chytil Valda, ale vzápětí to vlezlo i do mýho očíčka. Oteklo a svinsky bolelo a k tomu všemu mi doktorka píchla injekci do spojivky. V minulých letech jsem měl pár bojů s paní slepotou a díky ní a na levé oko vidím pouze obrysy. Tentokrát jsem měl jsem obrovské štěstí a můj snděl strážný stál při mně, zánět se zastavil. Ale s Valdou to bylo čím dál horší, až jednoho rána dostal zánět i do druhého oka, takže rázem neviděl vůbec. Oddělili nás a on musel spát v boxu sám, byl hodně nemocný. Doktorka za ním jezdila pořád dokola, až ho potom ve finále odvezli na operaci do Mnichova. Zase jsem osaměl. Pak přijel Tripoli. Byl to takovej větroplach, ale ani ten nás dlouho nevydržel, což mi fakt už pěkně namíchlo a řekl jsem si, že se musím snažit být hodně nezávislej. Docela se mi to daří. Už nemám takový stavy, kdy jsem se bál být chvíli sám. Dokonce jsem i pár týdnů chodil spát do boxu sólo a nijak mi to nevadilo. Zkrátka zvykl jsem si. Mám přece statečné srdce, jelikož můj tatínek byl Rytíř!
Momentálně jsem ve výběhu zase s Valdíkem a s Irenou, která je tu celkem nová. Není to teda zrovna moje kámoška, často mě prudí a bývá náladová, no prostě ženská. Ovšem důležitý je, že Valina je zpátky a zase je sranda.
Ze stáda se pravidelně vídám s Vandalem, jsme Těžká jízda, chlouba naší stáje.
To jsem za poslední dva roky potkal koní, což?!