Už je zima, už je mráz
A je to tady. Jak jsem říkal, zima brzy udeří, no a vidíte, měl jsem pravdu. To víte, já mám o tom zde nahoře slušný přehled. Nejdřív ale bylo bláto a bylo ho letos hodně. Nikdo nevydržel v čistotě a musím říct, že i parťačka občas připomínala hliněnou figurku. A právě v čase bahna Odeta trochu zlobila. Nejdříve si zasejc vymáchala nohy v nádobě na pití a pak dvakrát provalila ohradu, protože se za ní ještě nacházelo trochu trávy a tu ona prostě chtěla spásnout. Inu, peršeronskej buldozérek ohradou nezastavíš. Abych to upřesnil, ono se jednalo o takové párátečko, co se jen vydávalo za ohradu, proto s ním tato korpulentní dáma neměla příliš práce. To bylo ale ještě ve velkém výběhu. Teď už je stádo na zimním pobytu v keříčkáči. Mají tam postavený přístřech, aby se mohli ukrýt, ale zatím ho příliš nevyužívají. Balíky sena jsou daleko lákavější výzvou a tak nelení a pěkně si cpou bříška. Naproti, v mém bývalém výběhu se to pěkně zaplnilo, jsou tam už čtyři koně, což je maximální počet. Ale povím vám, jsou to takový vyhublý srnky, prej plňasové, já si teda plný křivky představuju docela jinak. Není nad to, když se podíváte na parádní prdku Odety, to je panečku matroš! Je to pěkná macatka, ale sluší jí to. Její záda ve stylu el gaučo doslova zvou k odpočinku. Parťačka toho taky využívá a jak může, už se na ní sápe. Odeta ani nehne brvou, snad jí na hřbetě ani necítí a to se po ní fakt dost válí. Parťák je spokojen se svým dílem, že si ty dvě přeci jen rozumí. Dokonce se tuhle na ně tak trochu urazil, protože šustil Odetě přímo před nosem pytlíkem s jejími oblíbenými slanými pochoutkami, ale kdepak. Ta vyhlížela skrz mříže boxu parťačku a on jí musel téměř přemlouvat, aby si od něj slanosti vzala. Naoko nakvašeně prohlásil, že jsou to komediantky. Zkrátka a prostě hotové holčičí spiknutí! Jenže já moc dobře vím, že se ten lišák po vousy usmívá, jak to mazaně zařídil.....
Začátek prosince nadělil přírodě bílý kabátek. A že pan Sněživec nešetřil! Seslal na zem pěknou dávku vloček, jejž se snášely v hustých houfech dolů. V té první letošní chumelenici zrovna přijeli oba parťáci na kontrolu za Od. Přišla jim naproti, jelikož parťačka už od penzionu Slon huláká jako na lesy, aby Oďouse upozornila, že se blíží na návštěvku. Peršeronku sníh nijak nepřekvapil a skrz hustý kožich se jí na kůži nedostal. O víkendu se s gustem vyválela na tom bělostném koberci a náležitě u toho mručela blažeností.
Tak. Toliko dnešní report. Já vím, je poněkud krátký, jistě byste si přáli, abych povídal dál. Však se dočkáte. Pozor ale! Tentokráte čekejte článek týkající se plemene peršeron. Musel jsem si o nich taky něco naštudovat, když teď máme tu francouzskou mademoiselle v rodině!
Těšte se a chystejte se na vánoce, jejich blížící se tiché krůčky jsou již slyšet za dveřmi.