Úrazy Odety Půděcí
Stalo se toho mnoho....musím si utřídit myšlenky, než začnu rozmotávat klubíčko dnešního vyprávění. Též přijměte mé vysvětlení týkající se toho, proč jsem Vás zanedbával, ale vězte, že jsem měl opravdu pádné neodkladné činnosti, které mne od pravidelných hlášení odváděly. Především se naše nebeské stádo přemístilo na vzdálenou a ještě vzdálenější než nejvzdálenější pastvinu, na kterou trvá cesta několik měsíců. Na této vesmírné louce roste tráva mnohaličných druhů. Jen si představte tu pláň, na jejíž konec nelze dohlédnout, kde uslyšíte jen tiché ševelení, to jak kosmický větřík jemně pofukuje a vytváří neskonale konejšivý zvuk, co uklidní všechny smysly. Otevřete oči dokořán údivem, protože to jste ještě neviděli, je tu nizoučká světle zelená tráva s krůpějemi rosy, a tam o kus dál roste obří tráva ostřice, a ve velkých pásech polštářovitá metlovitá kostřava, anebo lahodně vonící diamantová třtina, nalevo až úplně vzadu zářivě červená imperáta, značně velké plochy opanuje jetel, v nepravidelných tvarech je tu vojtěška a vynikající jílek mnohokvětý….Takové traviny pohromadě a toliko jich, to byste vskutku jinde nenašli. Prostě mana nebeská! Sem se stádo vydává jen jedinkrát za deset vesmírných let, díky zázračnému účinku pastviny zůstáváme věčně mladí, ale takové cti vydat se na onu pláň se Vám dostane až po jisté době, tady u nás, za nebeskou Branou.
Avšak jaké bylo mé překvapení, když jsem po návratu shledal, co se mezitím dole na zemi událo, já Vám to tedy zkusím popsat.
Předchozí měsíce byly pro Odett kritické. Vezmu to pěkně po pořádku. Začalo to v dubnu, jelikož zahájila bebíčkou sérii tím, že okulhala na pravou zadní. To Vám bylo panečku pokulháníčko. Co ona se za celej den nakulhala! A víte proč? Protože měla nemocný kopejtko! Jak se to stalo, nemůžu říci přesně. Snad běžela a skotačila s Amálkou a došlápla svou plnou peršeronskou vahou na nějaký tvrdý kámen či vyčuhující kmínek, zkrátka a dobře v kopytě se utvořil absces. Umí si to fakticky precizně načasovat. Parťačka měla v hlavě naplánovaný vyjížďky, pěkně jednu za druhou, ale člověk míní, Odett mění. Přijel pan veterinář, prohmatal nohu a vyslovil domněnku, že by se mohl hnis provalit ven patkou, tam byla noha totiž na pohmat nejcitlivější. Doporučil priznicův obklad a pár dní počkat, až se absces provalí ven. Dokonce vyslovil, že by bylo vhodné kvůli obvazu kobču nechat zavřenou několik dní v boxu. Parťačka pevně stiskla zuby! V izolaci Půděnu uvyklou být nepřetržitě venku nechat nechtěla. Zas tak vážné to kulhání teda nebylo, a navíc pro hojení je vhodný přiměřený pohyb, aby byla v postižené končetině zajištěna cirukace krve. Jo, a abyste si nemysleli, že je parťačka nějaká šílenkyně, ve výběhu nebylo bahno, takže nakonec i lékař kapituloval pod tíhou jejích výmluvných argumentů a souhlasil s tím, že Půdička bude klidně venku. Pokud ještě Vaše paměť sahá až do mých příběhů, já měl taky rozsáhlej zánět, bolelo to jako fakt šíleně, chvílema jsem nemohl na tu nohu ani stoupnout, ale i tak přesto byl jsem dost statečnej a nepostěžoval jsem si ani slůvkem a ven jsem chodil. Taky jsem kus chlapa, kdežto Od je dáma, takže je třeba jí politovat, že má véééliké bebínko! A hezky pofoukat, o což se rád postaral parťák. Parťačka jí pochopitelně nikam z výběhu netahala, pouze za ní dennodenně docházela nahoru a trpělivě se jí o kopýtko starala, a samo sebou že nelenila, povolala kováře a milej absces nechala spodem pěkně říznout, chtěla patku ušetřit prasknutí. A hnedle bylo po potíži, hnis vytekl, kulhání ustalo. Pak už jen kopýtko dále neúnavě poctivě čistila, vymývala a desinfikovala. V témže měsíci proběhlo pravidelné očkování proti chřipce a tetanu. Prevence je nutná, o tom žádná. Následovalo konečně pár vytoužených vyjížděk, takových na pohodu. Aprílové dny uběhly rychle a nastal květen. Řeknete si, jó, protože je po zmrzlých mužích, bude skoro letně. Taky že bylo! Včelky lítaly z květu na květ a měly nožičky plné práce a Odý si vyšla opět k řece. Parťačka už věděla, co bude probíhat a tak ponechala černou krasavu jít do řeky samostatně jen na dlouhém vodítku. Parťačce přišla voda docela chladná, zato Odett však byla zcela opačného názoru. Neupejpala se a vpochodovala do vody, kde ulehla nejdříve na jeden bok, vstala, popocházela, hrabala vodu, a poté si vybrala další příhodné místo a práskla sebou na druhý bok a neopomenula zanořit i krk, chvíli si tam jen tak slastně poležela, vodu si užívala plnohodnotně.
Přestože květen je jeden z nejkrásnějších měsíců jara a nadto je to vlastně i měsíc lásky a tajemného vlivu hvězd, série úrazů navázala dalším. Naší losici Odetici našli s rozbitým čelem. Zaschlou krev měla po celé půlce hlavy, přímo uprostřed mezi očima zela rána až na kost. Parťáka museli málem křísit. Parťačka ho v rychlosti uklidnila, protože ví, že na čele je kůže celkem tenká. Střelhbitě vylovila čistý hadýrek a náležitě omyla okolí rány a velmi opatrně i onen kráter, poté definitivně zkonstatovala, že není třeba volat doktora. Opětovně se oháněla betadinou, ale i aueromycinem, protože se oteplovalo a mouchy by mohly do zranění zanést infekci. Dle jejích předpokladů se rána hojila velmi dobře. Parťačka si už už v duchu říkala, že snad je všem špatnostem konec, ale kdepak. Jak se říká, do třetice všeho dobrého i zlého a právě díky pravidlu tří přišlo další trauma. Tentokrát se i parťačce zatajil dech. Odý si drbala oko, ale ne o nohu, jak to tak obyčejně dělává, ale vybrala si něco ostřejšího. Bohužel se jí při tom drbacím rituálu podařilo si roztrhnout spodní víčko. Nechtěli hazardovat a zavolali paní doktorku. Přijela velmi rychle, společně očíčko vyčistili a namazali a ještě k tomu dostala Odett taky antibiotické injekce na 5 dní. U zranění očí totiž nelze příliš otálet, to přeci všichni dobře víme, že.
Jak sami vidíte, nemají to ti moji parťáci s úrazářkou vůbec jednoduché. Pokaždé jí parťačka domlouvá, že na sebe musí dávat větší pozor, ale ono takový tank se prostě rozjede a nějaká ta nepatrná překážtička co se zcela nedopatřením či náhodou dostane do cesty ta se jen odhodí, zprvu se nic necítí ale je z toho šrám jak prase....
A aby parťačka nezůstala pozadu a nenechala macatku v těch úrazech samotnou, tak si taky jeden slušný přivodila. Husa jedna hloupá chtěla cosi odstranit Odýsovi na kopytě, vzala si na to nůž a parádně si zařízla palec. Přestože vzdorovala a urputně odolávala, chtě nechtě se musela jet sešít do špitálu. Velmi ostrá čepel pronikla až na kloub, přeťala i žílu, která notně krvácela....Polepila si to kamarádka pěkně, má vystaráno na několik měsíců, palec zůstává oteklý jak okurka z láku a má z toho duševní újmu a hlubokou krizi, což neustále opakuje parťákovi. Ten už je z toho na nervy a myslím, že jí brzy ten palec usekne, jestli toho oupění nenechá.
To jsou teda skutečnosti co? Chvíli ty holky nechám bez dohledu a jsou z toho jen potíže. No, ale teď už jsem zpátky. Musím nad nimi držet své ochranné kopýtko, jsou fakt nemožný! Tak a už žádný patálie, zavírám za nimi vrátka, ať vše, co bylo špatné, zůstane za nimi.