Události
Je ráno. Právě jsem se vzbudil. Sen, co se rozplynul, když se mých řas dotkl den, byl tak reálný, že jsem ještě chvíli nechal zavřené oči, aby mi zpod víček neutekl poslední obraz. Zůstal jsem proto ještě ležet, slunce pozvolna zlatilo moji rezavou srst a jeho teplá náruč objala mé tělo. Sen mě přenesl zpět na zem na statek Poučník. Bylo jaro a my se vydali s parťačkou na vyjížďku, cválali jsme na loukách a ona pištěla radostí, hladila mě po krku a chválila mě, že jsem šikovný Píběna. Pokaždé to tak dělávala a já byl náležitě pyšný, nesl jsem se hrdě jako rytíř se svou královnou. Zastavili jsme se na malé travní občerstvení a pak jsme spěchali zpátky do stáje, kde v boxu čekala kupice sena, co mi připravil parťák. Očekával náš příjezd jako vždy. Po odsedlání jsem se otřepal a než bys řekl švec, složil jsem své velké tělo do pilinové duchny a řádně jsem se vyválel a setřel tak ze sebe pot z cesty. Během chvíle stájí zavoněla vynikající mash, jenž mi parťačka uvařila na přilepšenou, mimochodem jí těžce zbožňuju. Jasně že tu mashku! Přitiskl jsem hlavu na mříže boxu, abych viděl, jestli už mi ji nese a trochu jí pobídl hlubokým zaržáním a svoji žádost jsem zdůraznil kopnutím do dveří. Ihned zareagovala na tyto moje výzvy, a okřikla mě svým přísným oblíbeným: „já tam půůůjdu“, ale vzápětí mi s úsměvem donesla kyblík. Fofrem jsem zabořil tlamu do té vůně a pomalu labužnicky vychutnával každé sousto. Parťák stál opřený v rohu u okna a pozoroval mě, jak si debužíruju. Tvářil se vskutku spokojeně a hodnotil můj vzhled na výbornou. Po hubeném údobí se podařilo, já přibral a mám konečně notný tukový hřeben. Zkrátka a dobře majestátný norik ze slavného rodu Neugotů. Parťaččin hlas se zvučně rozléhal po celé stáji, když líčila ostatním, jak jsme běželi rychlostí do kopce a při povelu „hop“ jsem si suprově vyhodil z kopýtka. Její tvář byla rozzářená blahem a v očích jí hořely jiskřičky radosti a pohody. Škoda. Byl to bohužel sen. Já už téměř dva roky pobývám zde, na nebeských pláních...a tak jsem vstal a šel se napít z potůčku. Chvilku jsem ještě postál a pozdravil se s Wikym. Držíme se spolu na dohled, často zavzpomínáme na ty časy dole. Ale copak se to tam asi v tento čas děje? Nemám příliš radost, že se s Vámi musím teď podělit o následující událost. Můj starý brach Valda měl opětovně děsný problémy. Oko, které mu operovali specialisti v cizině, se začalo bolestivě ozývat. Přijela doktorka a konstatovala, že už není co více vymýšlet, že je bulbus v zánětu a jelikož nereaguje na možnou léčbu, musí se odstranit. Operace byla naplánovaná na neděli. Parťačka, parťák a blondýna očekávali příjezd lékařky. Vladěna nervózně kroužil až téměř pobíhal v mém boxe, pořehtával, jelikož tušil, že se něco chystá, tuhle situaci už několikrát zažil. Doktorka dorazila spolu s anestezioložkou a jaly se připravovat Valmonta na zákrok. Nejprve dostal do krční žíly injekci a následně pocítil náhlý útlum vědomí. Převedli ho do menšího boxu a vpravili mu další dávku anestetika. To už začal věšet hlavu až k zemi a poté ulehl a usnul. Doktorka si připravila nástroje a jala se vykonat práci. Trvalo snad hodinu, než oko vyjmula, ránu zrevidovala a zašila. Pak mu dlouho drželi hlavu ve specielní poloze, a čekali, až se probudí z opiového omámení. Vstal a byl stále slabý a zpomalený, v hlavě cítil tupou bolest. Do jídla mu podávali léky proti bolesti, Amálie mu dělala společnost, aby nebyl sám, protože to on nesnáší. Šíleně se nudil, okusoval latě, hrabal nohou, dožadoval se, aby mohl jít ven nahoru do Keře, zpátky ke stádu. Dočkal se a za týden a kus už spěchal do kopce nahoru tak, že mu málem nestačili a u vstupu do výběhu se jim vytrhl a odcválal k balíku, aby si to snad nerozmysleli a zvesela se přivítal s ostatními. Měl ohromnou radost, že už je konečně zpátky doma, mezi svými. Odstranili mu stehy, rána mu trochu hnisá, tak hlavně aby si to ten divoch neporanil. Říká se, že úrazy nechodí po horách, ale po koních, a důkazem toho byl příslušník těžké jízdy Vandal. Pravděpodobně díky bahnitému terénu nevhodně došláp až si z toho natáhl šlachu. Pobýval v separaci, oddělen, aby měl na oteklou bolavou nožku klid. Samotářský Vanda to skorem uvítal, neb měl sám pro sebe megabalík vojtěškového sena, ostatní koně byli za páskou, takže se necítil úplně osamocen. To jsou zasejcky úrazy. Právě z této důvody parťačka neustále pokaždé naléhavě žádá a připomíná pupíčkovi Odettě, když se s ní loučí, aby nedělala žádný bejkárny a dávala na sebe pozor! A dáma Óda se snaží se vyhovět. S železnou pravidelností začalo i línání, takže při každém čištění vyčesají srsti cirka na jeden zimní svetřík. Jenže spolu s oteplením je tady jarní únavička. Slečince se nechce do pohybu! Když se k ní parťačka přiblížila se sedlem, údivem otevřela obě oči dokořán a zděšeně couvla v naději, že si to snad parťačka rozmyslí. Pochopila však, že to není žádný žert a tak se hluboce urazila. Na poli dělala rozmanitý tríčky, mručela, frkala, házela hlavou, drtila udidlo, klusala v úhybných vlnovkách stále směrem k domovu, protestovala vehementně celým tělem. Vzdorovitá černokněžnice byla z toho hněvání totálně zborcená potem, zakopávala, rozhodně se ani za mák nesoustředila. Parťačka byla rozčilená a musela na ní spustit trošku zhurta a k nelibosti peršeronky opakovala důsledně své požadavky do té doby, dokud na ně nedostala kladnou odezvu. Parťák se za svou oblíbenkyni baletku Odettku dost přimlouval, dělal na parťačku smutné psí oči aby už šli domů, do stáje. I to víte, šlo se, ale jak jistě tušíte, teprve až to parťačka uznala za vhodné. Abych byl objektivní, můj názor je následující: kdyby byly bývale jezdily pravidelně celou zimu, tak by se Odý tolik nevztekala. Je třeba zachovávat řád, zima nezima, mráz nemráz, to by si parťačka měla laskavě uvědomit! Snad to bude pro ní ponaučením a bude se více snažit a tužit. Mimochodem ve stáji nastaly nějaké změny. Odstěhoval se Nick a na jeho místo byl dosazen český teplokrevník Daryl, jenž se připojil k boxovému stádečku. Společenství pastvy včetně Půděny se přesunulo na Tajnou louku, na které stihla povyrašit kraťoučká jarní svěženka, což všichni členové uvítali s povděkem a potulují se po zeleném pažitu a hodují z plna hrdla. Samo sebou mají k dispozici ještě i seno, tudíž mají na výběr ze dvou chodů..... Doufám, že jsem na nic nezapomněl…nyní už zase musím jít, mí nebeští kolegové čekají. Ať Vaše kroky a myšlenky vedou vždy tím správným směrem, ať Váš život řídí rozum, který naslouchá tichému hlasu srdce. Mějte se báječně !!!!