JÁ, ŠIBAL

Jak už jsem onehdá řekl, v zimě 2008 jsem spíše odpočíval. Když roztál sníh, přestal se mnou Valda nadobro jezdit a přidal se ke sporťákům, takže jsem chodil jen do výběhu a max na nějakou tu mini procházku. Jednou mě parťačka vytáhla samotnýho na louku pod most, ale ani jednoho z nás to nebavilo. A tak týdny ubíhaly, vyrašila zelená travička, kterou ozdobily žluté pampelišky, kosáci zpívali své ptačí árie a sluníčko mělo stále větší a větší sílu, přišlo nádherné jaro. Jelikože jsem měl habaděj volného času, zkonstatoval jsem, že mi zřejmě začal onen zasloužený důchod, jak všichni pořád říkali.

Nicméně další události nabraly dosti rychlý obrat, to jsem vskutku nečekal. V dubnu 2009 pro mě parťačka přišla do výběhu a vyvedla mě ven. Byl jsem protivnej, že mě tahá od sena a kamarádů, to fakt nesnáším, takže jsem ihned začal nervózně podupávat a dával jsem náležitě najevo, jak moc se mi tohle nelíbí. Ona s klidem vylovila z kapsy moji oblíbenou dobrůtku a říkala mi, ať se uklidním, že se nic neděje, že má pro mě velký překvapení, to prej budu zírat. Rozhlídl jsem se napravo i nalevo, co to jako má znamenat, kde se to překvapení schovává, ale žádnej kyblík s jídlem jsem nezaznamenal, tak jakýpak velký překvapení. Popošli jsme kousíček dál od mýho výběhu směrem k protějšímu, co v něm bydlí stádo a já zkoprněl. Nemohl jsem uvěřit svým očím, opodál postával další norik!!! Taky ryzák, i když tmavší a o něco menší, než jsem já. To je bezva, nebudu tu úplně sám, konečně další chladnokrevník! Nejdřív jsme se spolu šli trošku projít, abych mu ukázal, jak to tady už mám zmáknutý a pak jsme se jen tak popásali. Po očku jsem ho pozoroval a dělal jsem jakoby nic. On si mě taky nějak extra nevšímal. Zaslechl jsem, jak se jmenuje, hohó, budeme teda dobrá dvojka - Vandal a Šibal. Naše parťačky si padly do oka a zanedlouho jsme spolu začali podnikat první výpravy do lesa a taky na louky. Ty jsme si obzvlášť oblíbili a tak jsme je za celé léto prochodili křížem krážem. Sem tam proběhly nějaké závody, ale jen tak pro zábavu a z hecu, aby ty naše holky měly radost. Zvlášť moje parťačka, když cváláme, děsně u toho vejská, ale jsem rád, že jí to taky baví a dokáže ocenit, s jakou vervou do toho jdu. Na každý pád titul TĚŽKÁ JÍZDA je prostě výstižným označením pro naši dvojku a právem nám náleží.

Jo a po každém ježdění nás holky nechaly pořádně napást travičky. Našly vždy nejlepší místa, kde roste ta nejšťavnatější, ve výběhu totiž taková výběrové kvality k dispozici není.

Vandal je príma společník, mám ho rád. Jediný co mě kapku mrzí, že je tak vážnej, a přestože já ho pokaždé poňoukám k lumpárnám, dloubu do něj, vše marné. Hrát si nechce. Jenže já to nevzdám, třeba se to jednoho dne zlomí. Vím, nemůže bejt každej takovej srandista, jako jsem já, no. Obrovská škoda, že se mnou není ve výběhu, bydlí totiž jen venku, na pastevku kvůli artróze co má a já přece chodím na noc spát domů do boxu.