Sbohem
Tento článek si dovoluji napsat namísto Šíběnky já, jeho parťačka. Nebude příliš dlouhý, neboť se mi píše velmi těžko.
První květnový víkend se nám velice vydařil. V sobotu jsme vzali Valdu a Šibala a parádně je popásli na louce vedle úvozu. Šibí se volně procházel a ukusoval travičku, byl jen na ohlávce nemuseli jsme ho ani mít na vodítku. Neděle se odehrála ve znamení tradiční vyjížďky Těžké jízdy spojené s vydatnou jetelíčkovou pastvinkou, kterou si Šibinka jak se patří vychutnal. V úterý se za ním vypravil parťák a strávili spolu několik hodin ve výběhu, tak jak to bylo jejich zvykem.Večer jsem ho ještě v telefonu slyšela, jak kope do dveří a dožaduje se večeře.
Co přišlo bylo velmi náhlé a kruté....Ve středu ráno mi na stole zazvonil telefon a v něm zoufalý hlas, že Šibal nemůže vstát. Okamžitě jsme všeho nechali a jeli za ním. Když jsme dorazili do stáje, ležel v boxu a my se ho snažili postavit. Veterinářka mu podala několik infuzí a podpůrných léků, ale nic nezabíralo. Občas se posadil jako pejsek a snažil se zvednout, nebylo to však možné, jeho zadní nožičky ho zradily. Byli jsme u něho celý den až do noci, kdy pro něho přijela koňská záchranka a ta jej přepravila na kliniku do Heřmanova Městce. Ráno byly hotové výsledky krve, které prokázaly masivní poškození svalů plus zánětlivou reakci kdesi v organismu a neurologické vyšetření potvrdilo sníženou citlivost zadních končetin. Ve čtvrtek večer mi paní doktorka řekla, že Šibinka jí trávu co mu v pravidelných intervalech nosí a taky ho napájejí z kýble, on na ně řehtá, ale celková prognóza jeho budoucího stavu není dobrá. Domluvily jsme se, že následující den po vizitě zavolám. Doma jsme se před ulehnutím rozhodli, že se za ním v pátek vypravíme, abychom byli s ním, něž přijde ta těžká chvíle. Bohužel přes noc se jeho stav rapidně zhoršil a pan doktor mě požádal, že je třeba se rozhodnout a konat. Už nezbyl čas, abychom za ním dojeli, nestihli jsme to. Nemohli jsme dopustit, aby se trápil. A tak v pátek 7.5.2010 v 11:45 náš milovaný koníček opustil svět pozemský a vydal se na nekonečné nebeské pastvinky.
Je to obrovská a nenahraditelná ztráta. Bude nám navždy chybět, ale díky němu jsme zažili dva překrásné roky, co nám dal. Učil nás trpělivosti, dodával nám sil, uměl pobavit, rozesmát, byl to prostě Šibal v tom pravém slova smyslu. Jeho srdce bylo křišťálově čisté jako třpytící se kapka rosy v ranním slunci, jeho oči byly ty nejkrásnější, co jsem kdy viděla. Hřívička mu zářila do dáli a žíně jeho ocásku povlávaly ve větru nebo při jeho nenapodobitelné chůzi. Vždycky, když se proti mně rozešel, bylo to, jako by mě šel převálcovat, ale dokázal se zastavit úplně přesně na milimetr, aby si vyžádal pohlazení a dobrůtku, co měl tak rád. Spolu s ním odešel i kus mého já a nikdy, nikdy neodejde z naší mysli a bude tady pořád s námi. Náš krásný zrzavý koníček Šibinka.
Komentáře
Přehled komentářů
Rendo, i když jsme s Irčou neznaly Šibala tak dlouho jako jiní, myslím, že se do našich srdíček zapsal stejně nesmazatelně. S Irenkou to byli velcí milenci! A jak si ode mě vždycky nějakým způsobem dokázal vyžádat dobrotu, ať jsem okolo jeho boxu prošla za den třeba stokrát :)
Věřím, že i Šibinka vedl s vámi šťastný život a určitě by páníčky neměnil! Zapálíme svíčku a budeme vzpomínat s láskou. Hodně sil.
Anča + Irča
Věčné pastvinky
(Monika a Reno, 12. 5. 2010 22:01)
Parťačko to je krásnej a pravdivej článek.
Šibinka zůstane i v našich srdcích a budeme na něj vždy vzpomínat rádi a s úsměvem. Byl to prostě vděčnej kámoš.Bohužel i bohudík se vše odehrálo velmi rychle a Šibinka má ted klid na věčných pastvinkách a pozoruje nás a hlavně Vás za ty dva krásný roky,který jste mu s parťákem připravili !!!!
Nikdy na něj nezapomenu a vy se držte.
Monika, Vojta ,Reno i Ozák,který neměl to štěstí Šíbu poznat.
Vzpomínáme
(Anča s Irčou, 6. 6. 2010 12:52)