První pastvinková
Konečně roztál všechen sníh, vykvetly sněženky, petrklíče a tu a tam se skrz udusanou tvrdou hlínu začala prodírat na povrch první letošní drobná travička. V našem výběhu je jí zoufale málo, pramálo, sotva se dá ukousnout, ale jakmile nějakou zahlédnu, jdu po ní jako blázen. Po letošní nekonečné zimě je to mana nebeská, to si pište. Minulou neděli jsme se po dlouhé odmlce vypravili s Vandalovejma na louky. Na cestu nám vysvitlo slunko, a přestože pofukoval čerstvý větřík, bylo nádherné ráno. Vykračoval jsem si tak nějak vláčně, přece jen v zimě jsme nejeli na plno, probíhal úsporný režim na záchovu energie. Parťačka by nerada, kdyby se můj tučíček zmenšil. Cesta na okraj vsi nám trvá necelou půl hodinu. Nikam nespěcháme. Jdeme nejdříve přes pole, co je těsně u silnice naproti naší stáji. Když pole překrokujeme, musíme chvíli po asfaltce podél trati, kolem bývalé továrny, mineme pár domků a zahneme na travnatou pěšinu. Zbývá vystoupat táhlejší kopec a přejít kus louky a ocitneme se znovu na cestě, která je z obou stran lemována poli s rašícími ozimy. Odtud je vidět krásně do dáli, když se ohlédnu, naskytne se mi podívaná na pohádkové údolí řeky a je možno spatřit vykukující špičku hradu Karlštejna. Romantika hadr ! A my šli bez zastávky, docela nás to s Vandalem potěšilo, že jsme si konečně vyšli někam dál od stáje, a protože jsme se už patřičně zahřáli, zvesela jsme poklusali. Poté nás čekal docela strmý úsek z kopce dolů, což posiluje zadní problémové partie, musím dávat pozor a jdu rozvážně, aby mi nožka nepodklouzla. Jelikož mi kovář doporučil a následně připevnil ozuby, chodí se mi o mnoho líp, už mi zadky tolik nepodjíždějí jako dřív a já se na ně můžu spolehnout. Takže, sesunuli jsme se z kopce a stočili to na naší tradiční cvalovku. Okamžitě jsem byl připraven, už už jsem se chystal vystartovat, ale jaké bylo mé zklamání, když mi parťačka zkrátila otěž a cval mi nedovolila. Musel jsem to jít krokem, hrozná votrava. Taková zrada a já se zaradoval, že zase poběžíme! Ani Vandalovi se to nelíbilo, kousal udidlo jako divej. Jenže zase na druhou stranu musíme začínat pozvolna a ne se hned schvátit po relativně klidovém zimním programu. Navíc mám ještě docela hustý kožich, noci i rána bývají chladná, takže se při pohybu dříve a rychleji zpotím. Parťačka to má promyšlený, to se musí nechat. Ještě jednou jsme krátce klusli a vypadalo to, že se jde zpátky domů, když jsme se přiblížili do závěrečného úseku naší vyjížďky, stočili jsme to ještě na loučku, no ano, byla to ona, ta naše oblíbená, poznal jsem jí okamžitě. Hurá, bude první pastvinka. A byla!!!! Co vám budu líčit, parťačka seskočila z mého hřbetu, odepla poprsák, aby mě netlačil, zkrátila třmeny, zajistila otěže a já se jal popásat. Jarní krátká tráva mi sakramentsky chutnala, chodil jsem z místa na místo, vybíral jsem si ty nej nej plácky, tak o tom si někteří můžou nechat leda tak zdát. To vám tedy povídám, naše letošní první pastvinková se vydařila. Sluníčko se na nás z oblohy jen smálo a my tu pohodovku zakončili umytím kopýtek v Berounce. Já hrabal nohou tak divoce, že jsem notně zlil Vandyho parťačku. Na tohle všechno jsem se fakticky těšil, sezóna začíná !!!! Doma jsem pak k obědu spucnul vlažnou mashi, moc jsem si pochutnal a náležitě vyluxoval kyblík až zářil čistotou.
Fotky z akce jsou na tomto odkaze
