JÁ, ŠIBAL

Každý den za mnou ta blondýna chodila, mazala mi mastičkou všechna vydřená místa a pak mě taky navštívil kovář a upravil mi kopýtka, abych mohl normálně chodit. Cítil jsem se fakt jako znovuzrozený. A to není ještě všechno, ani nevím po jak dlouhé době to vlastně bylo, ale uviděl jsem opět i jiné koně! Světe, zboř se a já si už pomalu myslel, že jsem snad jediný. Sice jsou malinko jiní než já, jsou menší a mají hubené nohy, prostě říkám jim běháci. Nebylo to s nimi absolutně jednoduché, jejich chování vůči mně nebylo teda vůbec přátelské, přestože já s nimi chtěl tak moc kamarádit, ale oni ne a ne to pochopit. Navíc jsem se tady zamiloval do jedné kobylky, byla vedle mě v boxu a ze začátku si mě nevšímala, ale pak stejně nakonec podlehla mému šarmu.

Povídám, povídám a málem bych Vám zapomněl taky objasnit další neméně důležité věci! Asi si říkáte, proč si mě ti lidé k sobě vzali až teď, když už je mi tolik let, protože lidé si většinou pořizují mladé koně. Představte si, ti moji bývalí majitelé se rozhodli, že mě dají na jatka, protože se o mě už nemůžou dál starat!!!! A já jim tak dobře sloužil.....Ještěže jsem měl fakt kliku a narazil na řezníka, co se rozhodl, že to prostě neudělá a nechá si mě. On mě vlastně vysvobodil a zachránil. Řezník se tady ve stáji po nějaké době od mého příjezdu objevil po boku se svou ženou. Pořád se kolem mě motala a hladila mě a litovala. Nemusela, nejsem žádná chudinka! Nejdřív jsem se k nim choval dost odmítavě, koneckonců neznal jsem je a jezdili za mnou jen o víkendu, tak co. Je fakt, že nikdy nezapomněli přivézt nějakou tu baštu. Ale jak šel čas, zvykl jsem si na nové prostředí, koňské kámoše a taky na mé nové majitele. Nakonec, mají mě oba hodně rádi, i když co si budem povídat, jakmile se tu objeví, je mi jasný, že ona má v kapse ty výborný dobrůtky co já tůze rád….