Pozdrav shůry
Už to jsou to 2 měsíce a 18 dní, co jsem odešel na nebeské pastviny. Koukám se tak z té výšky dolů, pozoruju, jak jde život mých parťáků. První týdny snad ani nemohli uvěřit, co se vlastně stalo. Postupem času na ně však krutá realita dopadla jak tíživý balvan a nebyli schopni ani jet do stáje, protože tam by na ně prázdnota dolehla ještě víc. Dny ubíhaly a to NIC se stále zvětšovalo a narůstalo. Zahlédl jsem parťačku, jak se začala mořit na jízdárně na Lagunce, aby si vypilovala styl a taky se zlepšila v ovladatelnosti koně. Byla to legrace, zpočátku se jí nedařilo ani naklusat, vyklusat kruh bylo a je stále nemožné, takže kluše do šišky….musel jsem se opravdu smát. Bohužel plány jí zkřížila velká vedra, takže se musela jízdárna prozatím odložit. Ale parťačka to nevzdá, já jí znám.
Nicméně parťák je muž činu. Neustále brouzdal po internetu a hledal a hledal. Jednoho dne se rozjel kamsi ke hranicím podívat se na svůj čerstvý úlovek, který se mu na první pohled pozdával. Aby na to posuzování nebyl úplně sám, vzal si „odborného poradce“, slovo dalo slovo a obchod byl uzavřen. A tak počátkem července přijela na Poučník černá percheronská kobyla Odette. Teda její celý jméno je Odette Kaline Bellemoise a je jí 12 let. Rázem se ale kvůli ní rozpoutala válka mezi mojí parťačkou a parťákem. Parťačka vzdorovala, nadávala, byla děsně nepříjemná a nepřijela se na ní zprvu ani podívat. Nevraživost by se dala krájet. Docela jí chápu, hledat nějakou náhradu za mě je vskutku nemožné a nereálné. Hlavním důvodem je taky to, že ona rozhodně nechtěla kobylu, přála si opět nějakého valáška. Co naplat, parťák konal, a to tak, že rychle. Uběhl další týden a parťačka vyměkla a přece jen se vypravila se s ní seznámit, ale povím vám, nijak extra z ní teda nadšená nebyla. Parťák byl docela zklamaný, protože jemu Odet padla do oka a značně si jí oblíbil. Takže se o ní stará převážně on. Samosebou i parťačka přiloží ruku ke kopýtku, teda k dílu, nebo třeba tuhle vzala Odetu do řeky, aby se v těch tropických vedrech ochladila. Všiml jsem si, jak se jí sedí na jejích širokých zádech pěkně pohodlně jako na otománku, to já měl vystouplou páteř, takže posezení na mém hřbetě sice nebyl takový komfort, ale plavení jsme si vychutnávali oba dva na sto procent. Já se vždy zanořil, že by i lochneska záviděla, pěkně jsem funěl a uměl jsem bezvaskvělou přílivovou vlnu. Odeta sice do řeky vešla naprosto klidně, ale zatím jí to ještě nevzalo. Podařil se jí ve vodě provést šprýmařský kousek, když se i s parťačkou na zádech (ta naštěstí zavčas seskočila) počala skládat a poté ulehla na bříško a zůstala tak nehnutě po několik minut ležet.
Vidíte, na Poučníku se prostě dějou věci! Tak já se vám zase ozvu, abych vás poinformoval, jak to s nimi vypadá a tak vůbec, no. Mějte se zatím letně a snažte se nebýt smutní, jsem stále s vámi…. Váš Šibinka.
Komentáře
Přehled komentářů
tak jsem cekala az jsem se tedy dockala, ze zase napises je to moc hezke cteni a pokracuj,Rendo,je to fakt pekne poctenicko.
odpoved
(mama, 27. 7. 2010 12:04)