Májovky
Zahořely ohně, čarodějnice byly upáleny a nastaly májové dny. Konečně se rozvinuly lístky na stromech, aby poskytovaly tolik potřebný stín, koně vylínali, aby jim nebylo tolik teplo, a tráva rostla a čmeláci bzučeli a ta rosa jako démanty, zkrátka a jednoduše začaly ty pozitivněji laděné měsíce roku. Jeden z prvních víkendů, stejně jako v loni, se udělalo vedro jako v létě. Co myslíte, že udělala naše děvčata? Ano, za doprovodu Vandalových se vydala k řece. Odett ihned pochopila, oč kráčí. Směle a čile pochodovala v čele pětičlenného průvodu. Pozastavila se za zatáčkou, kde spatřila cosi, co tam minulý rok ještě nebylo. Na dříve prostorném paloučku vyrostla vodárna, což nemohlo pozorné peršeronce uniknout. Když si dostatečně prohlédla malou budovu obehnanou plůtkem, pokračovala směrem k řece. To už jí však předběhl Vanda, jenž spěchal ostatně jako vždy, a tak stanul na břehu jako první. V tu ránu se rozešel do toku. Parťačka byla s Odett spojena dlouhým vodítkem, a tak s ní vešla do řeky v domnění, že se madame bude chtít rozkošnicky poválet. Omyl. Půděna chtěla plout! A tak parťačka honem využila přítomnosti parťáka, nechala se vyhodit na její hřbet a než bys řekl kůň, zanořily se do říční vody. Byla to nádhera, Óda spokojeně pobrukovala a parťačka se chichotala na celé přilehlé okolí. Voda nebyla kupodivu ani příliš studená, takže si plavčení užily. Nato se vydaly na pole poseté pampeliškami a začaly brutální hody. Půďa měla čumák celý žlutý od pylu a kontrastovala na sluníčkovém podkladu. Pobyly jen krátce, kvůli linii a hmyzu, ale i tak černokněžnice zářila spokojeností. Z vypasené Tajné louky se stádo opět přesunulo do Velkého výběhu, kde mezitím povyrostla zelená potrava. Takže parťáci zase musejí zdolávat převýšení, což úkorně nese obzvláště parťák, který kopec kolem báby výrazně proklíná. Mrňavá parťačka upaluje nahoru alá namydlenej blesk a ještě u toho mele, hlučí, sotva dech popadá, spěchá za pupíčkem Odettou. Ta se většinou popásá a dělá, že vlastně nic, v klidu se dál pase, zvedne hlavu, zkontroluje kolik má ještě žvýků do příchodu parťačky a nakonec se houpavým krokem vydá směr žena s dobrůtkami. Moc dobře ví, že ona je má vždycinky s sebou a taky ví, že oboje spadá do černokněžnického vlastnictví - pamlsky i ta žena, hlídá si obojí důkladně a nedovolí nikomu, aby ohrožoval její výsadní právo. Když se jejich cesty střetnou, srdečně se přivítají, pak pokračují spolu vyrovnaným krokem ven z výběhu, aby měly na sebe klid. Jsou to chvíle pohody, vaří spolu večeři pro stádo, to je jejich občasná výpomoc blondýně, dělají to rády. Jakmile to počasí dovolí, oddávají se vodním radovánkám. Mademoiselle je hrošice. Posledně se hnala do Berounky svižným chladnokrevným krokem, bez mrknutí oka rozrazila hladinu a namířila si to do středu řeky. Spokojeně mručela a plula jak zaoceánský parník. Když znovu stanula poblíž břehu, hrabala střídavě oběma nohama tak silně, až pokropila parťáka na souši. Nato poklekla i s parťačkou na zádech ulehla do vody a jala si máčet krčisko včetně hřívice. Vandalovi a parťák zprvu strnuli v němém úžasu, ale parťačka se blaženě usmívala, jelikož ji baví, když zažije s Odett nějakou lumpárnu. Jen na jedno nemají stále štěstí. Na jízdu. Ve stáji probíhala totiž plošná léčba kašle, takže v rámci ní i zdraví koně užívali preventivně léčiva k absolutnímu vymýcení infekce, při nichž se doporučuje klid na lůžku. Říká se, kdo si počká, ten se dočká a trpělivost růže přináší.....život jde dál, a přestože se domníváme, že si lze něco dlouhodobě plánovat, není tomu tak. Leckdy bývá účinnější nechat věci volně plynout, spoléhat se na to, že nějak bylo, nějak bude. Loučím se s Vámi kamarádi moji, ale budu Vám stále nablízku. Byl jsem tu a stále jsem, já, Váš Šibal.