Letos naposledy
Tak a máme po Vánocích. Že nám to spolu ale uteklo, ani jsme se nenadáli a budeme se loučit s rokem 2011. V závěru roku se toho stalo mnoho a vlastně skoro nic. Parťačka a její pupíček Óda jezdily, jak jen to šlo, užívaly si to holky moje spolu pěkně. Za ten rok a kus co jsou pospolu, si vybudovaly velmi zajímavý a vřelý vztah, dost se osamostatnily. Jsem tomu rád, protože zpočátku se parťačka trápila a slzy jí nesluší. Raději ji vidím rozesmátou, takovou, jakou jsem ji vídal, když jsem ji vozíval na hřbetě, když jsme se spolu procházeli, když jsme spolu chodili plavat do řeky, když za mnou přiběhla ještě celá udýchaná do výběhu. Stával jsem tam pod stromem a trpělivě čekal, kdy se objeví. Její hlas jsem poznal už z dálky, volala na mě vždy zdola od báby a jakmile jsem zachytil ten známý hlas, nastražil jsem uši a honem jsem jí šel naproti......Teď má Půděnu, peršeronskou čenokněžnici a já musím přiznat, že je to vskutku velmi slušná náhrada. Nejen že to je impozantní krasava, ona má i pěknou povahu. Co se ježdění týče, občas si Od připraví nějakej ten šprýmařskej kousek z jejího repertoáru, aby parťačka neměla čas na zádumčivost, aby byla bdělá a ostražitá, což je třeba. Jednou takhle na poli před stájí, jelo se krokem, jelo se klusem, jen tak bez sedla, všechno bylo v poho, až znenadání začala Půděna na pobídku zprudka klusat a zamyšlená parťačka nedávala zrovna bacha, začala se sunout z jejího širokého hřbetu poněkud stranou, takže za zvolání „padám“ seskočila dolů jako nefalšovaná profesionální kaskadérka. Smála se na celý kolo, děsně jí to pobavilo, ale přihlížející parťák a Vandalovi tedy zprvu kapku zkameněli, když spatřili, jak vystupuje za jízdy a padá k zemi. Z jejich pohledu to asi taková švanda nebyla. No, a nebo taky třebas jindy, zase se jelo a parťačka pobídla ten kolos pod sebou ještě víc a to byste koukali, ta jela, až jí vlály vlasy. Odett poslušně nacválala, žádný hopity se nekonalo, přešla hnedle do pořádně vostrýho tempa. Parťačka Vandala prohlásila, že najednou zaslechla dusot a pak jen zaznamenala, jak se kolem ní prohnala Óda jako vítr. No, vítr, já bych řekl spíše takový uragánek! Protože se dny výrazně zkrátily, začíná se chodit i do haly a to naši mademoiselle opravdu nebaví. Sice tu minimální práci udělá, ale není to to, co by si zrovna představovala. Parťačka ji nějak extrémně nemordýruje, jde spíš o jakési pořadové cvičeníčko, zkrátka poslušnost musí bejt! Možná budete zklamaní, nemám pro Vás dnes více novinek, ale chtěl jsem se Vám ozvat, abych Vás ujistil, že jsem s Vámi. Ano, praví přátelé jsou jako hvězdy, přestože je někdy skrz mraky nevidíte, víte, že existují, tedy jsou...Někdy více znamená méně, někdy je zbytečné naplkat mnoho prázdný slov, někdy je lepší mlčet a raději konat. Už brzy bude konec roku tak Vám všem z celého srdce přeji, abyste do toho dalšího vstoupili směle s hlavou vzhůru a s úsměvem na tváři, a abyste nepřestali věřit v sebe. Z vlastní zkušenosti vím, jak je to složité i těžké. Já, který jsem stál uvázaný na řetězu v tmavé maštali, kdy ubíhaly dny a měsíce a já nevyšel ven ani na vteřinku. Přiznávám, přicházely momenty, kdy jsem propadal zoufalství a beznaději, že již nespatřím slunce, že neuvidím zelenou trávu a neucítím vanout vítr. Ale nevzdal jsem to, nepřestal jsem doufat a věřit. Mé čekání se vyplatilo, setkal jsem se s parťačkou a prožili jsme spolu hodně pěkných chvil. Byly to chvíle, na které ani jeden z nás nezapomene, i když se naše cesty tak náhle rozešly. Nečekali jsme to ani jeden, prostě to přišlo a teď jsme každý někde jinde, ale přesto, zůstali jsme spolu a já z dáli pozoruju její kroky, vidím její trápení a slzy, vidím, jak se umí radovat, být šťastná a jak umí potěšit druhé a vyslechnout jejich tajemství, která jsou u ní vždy bezpečně uschována...to je parťačka a nikdo z Vás jí nezná tak dobře, jako já, Dárek Šibal. Ale teď už se opravdu loučím, letos naposledy, mějte se krásně v tom novém roce, setkávejte se se svými přáteli, plňte sliby, které jste si dali, nevzdávejte se, když se výsledky Vašeho snažení nedostaví hned, radujte se i z maličkostí, život je život – žijte ho !