Léto už to balí
Zdravím vás moji milí. Ve vzduchu je cítit, že léto už to pomalu balí, ale všichni čekají, zda se ještě dostaví babák nebo chcete-li babí léto. Ráno, když sluníčko opouští svoji postýlku a chystá se na svou nebeskou pouť, je chladno. Stádo včetně naší Odet se několikrát přemístilo z velkého výběhu do keříčkového a naopak, a to proto, aby stíhala ještě dorůstat travička k pasení. Deště zakalily vodu v Berounce a zvedly její hladinu. Houby rostou jako dříví v lese, že už je skoro votrava je sbírat. Jsou to právě 4 měsíce, kdy jsem byl naposledy s vámi, živými. Parťačka na mě často myslí, a parťák je na tom na chlup stejně. Chybím jim stále, ale naštěstí chére Odette se jim to snaží nějak zlepšit a usnadnit. Přestává se šklebit a je k nim přátelštější. Když dorazí parťačka k výběhu a volá na ni, někdy zvedne hlavu a zadívá se, kdo ji to ruší v poklidném rozjímání u sena a již několikrát se okamžitě odtrhla a vykročila jejím směrem. V mém boxu de luxe se začíná cítit lépe, když jí tam přivedou a dokonce se chodí dívat z okna, jak jsem to dělával s velikou oblibou i já. Akorát se tam ne a ne napít. To by snad musela žízní padnout. Sice dole je nainstalovaná napáječka, ale k té se dosud ani nepřiblížila. Je totiž naneštěstí namontovaná v temném výklenku a to je zkrátka hodnoceno jako nebezpečné a podezřelé místo. Já si na to taky stěží zvyk a stejnak jsem pak píval víc venku z vany. Tudíž jí teda parťák pokaždé natočí plný kýbl, ale ona na to nic. Maximálně je ochotná si k vodě přičuchnout a tím to končí. Z toho tedy plyne ponaučení a mimo jiné jak praví jedno moudré přísloví: „Koně se nechají přivést k vodě, ale nedají se přinutit, aby pili“. To víte, všechno co vám tady povídám, je třeba taky vyhodnotit z pohledu Odety. Pro ni je to také přeci změna v životě. Odeta se narodila ve Francii, kolébce všech peršeronů, a pobývala tam do svých sedmi let a následně byla prodána snad kamsi do Německa, poté určitě žila ve Švýcarech. Než se dostala k mým parťákům, byla už na českém území asi půl roku, ale právě ve švýcarských službách, něco jako cizí diplomat. Čili jak správně tušíte musila překonat nejen jazykovou bariéru, přivyknout novému prostředí, lidem, koním.... Z mého pohledu je šikovná. Minulý týden byla nepatrně popracovat na jízdárně, mno, pochodila pár kroužků, několikrát překročila kavaletu, vyklusala na dlouhém vodítku kruh na pravou i levou stranu a pak šupky hupky zase zpátky za stádem. Oba parťáci byli blažení, že je schopná pracovat o samotě. Nebo zas v neděli proběhla mini vyjížďka takzvaná „pozemní akce“, což spočívá v tom, že se začne na poli a pokračuje se zpět zadem přes šraňky kolem výběhů arabských koní a končí se na louce pod mostem. Občas se krok prokládá klusovými partiemi. Tehdá převezla parťačku, když s ní znenadání nacválala. V podstatě se nic nestalo, jen se holka zprvu pěkně lekla a tady se jí hodila zkušenost z jízdárny, použila pracovní cval a zastavila. No a posledně zase přibrali do party mýho starýho bracha Valdíčka. Vandal, který nemá koně vedle sebe příliš rád (teda akceptoval snad jedině mě a to ještě po delší době) vykračoval v čele a za ním šli spokojeně a zcela uvolněně bok po boku Vladěnka s Odetou. Byla to prímová věc, holky si popovídaly a všichni zúčastnění si společnou vycházku pochvalovali.
Den už se zešeřil a je čas pro dnešek skončit. Jen jedno bych ještě rád vzkázal mojí parťačce: „Veškerou svoji sílu poznáš podle překážek, které dokážeš zdolat“. To ti radím já, tvoje Píběna, tak na to mysli.