Jména
Původní jméno Dárek mi zůstalo pouze v mém modrém koňském průkaze a to, které mám teď je stejně lepší. Moje parťačka si však ze jména Šibal tvoří další zkomoleniny, zdrobněliny, jen posuďte sami. Říká mi: Šibinka, Šibina, Šibí, Šíba, Šibka, Šíběnka, Píba, Pibí, Píběna, Pibina, Pibulí s cibulí, ploštice Píběnice. A nejen to, dokonce jsem taky Kopytečínko, Kraví noha, Zlaťák, Zlatěnka, Blonďák, Měděnka, Zrzek, Prcek, Ličí, Žuchváč, Srneček. Když jí zlobím při čištění kopyt, tak jsem Hergotšibal s upřesněním: „přestaň dělat voloviny a dej mi okamžitě tu hnátu, nebo si mě nežádej a dělej!“ Tomu se musím v duchu smát. Stejnak mi většinou jen vyhrožuje a skutek utek. Občas mi řekne ty kanále jeden, to ale pochytila od Vandalí parťačky. Když jde do tuhýho a já se zabejčim a nechci nohy zvedat a nebo je vytrhuju, huláká na mě a je strašně legrační. Jo a taky dost zlobim, když se mi připravuje jídlo. V okamžiku, kdy zaslechnu rachtání kyblíků přijdu těsně až ke dveřím boxu a prásk prásk, notně do nich kopnu pravým kopytem. Parťačka zkrabatí čelo a hlubokým hlasem zvolá: „že tam na tebe půjdu“ takže chvíli počkám a za chvilku to zopakuju, aby sebou hodila. Někdy na mě vlítne a já hned odskočím, je to taková naše hra. Sem tam se mi dostane oslovení ty jsi ale čuník, to povětšinou, že jsem se někde zašpinil. Venku v terénu umím občas slušně zakopávat a tak jsem v tom okamžení Truhlík, Dávejpozortytroubo, Ježišityjsijelito. Ale všechna ta jména mi říká z lásky....