Jarní novinky
Každá zima se nám zdá nekonečná, ale už je to tu zas, máme jarní čas! Rozkvetlé jaro je krásné. Přivolají ho sněženky a krokusy, které lemují cestičky k výběhům. Kouzlo jara je silné, dýchne na nás, probudí zimou otupělé smysly a přivábí pozitivní náladu. Všude je slyšet jarní ptačí píseň, co nejednoho povzbudí a vykouzlí na tváři úsměv. Slunce a příjemné teploty úřadují, zkrátka jaro jede ve svém květinovém hábitu.
Odetta pomalu, ale jistě pouští chlup a začíná si pořizovat lehčí kabátek. V noci někdy chodí chlad, a jelikož není lehkomyslná, nechává si ještě nějakou srst do zásoby. Přes den se už tolik necpe senem, ale snaží se hledat malinkou travku která se dere skrz udusanou půdu. Keříčkový výběh je po zimě pěkně zdevastovaný. Stádo ho sakramentsky vypoužívalo. Zato velký výběh se začíná pomalu zelenat a tak se všichni můžou těšit, až jim pěkně dozaroste a půjdou se svorně po dlouhém travním půstu pást. Avšak Odetta spolu s Vandalem zahájili pastevní sezónu vcelku brzy, zrovinka když se vydali na vycházku pod sedlem, kterou zakončili slavnostním občerstvením. Půdina byla velmi spokojená, mručela blahem a svou bezva náladu dávala jednoznačně najevo. Ukusovala si spokojeně tu zelenou dobrotu, zatímco si parťačka stěžovala na nepřízeň osudu parťačce Vandyho, když tu pojednou zaznamenala, že krk Odetty se nějak podezřele snížil, tak se naklonila a co nevidí! Kolínko peršeronské slečinky už bylo pěkně zabořené do měkké trávy a milá Óda se chystala ulehnout a následně se jen tak zlehýnka labužnicky poválet. I s jezdkyní na hřbetě. To je teda dobračka, vždyť by tu malinkou ženu zmandlovala na placičku. Naštěstí ale stačilo, že na ni parťačka káravě zavolala a přitáhla otěž a Půďa okamžitě zareagovala a znovu si stoupla. Od té chvíle jí parťačka bedlivě pozorovala, jakoby tušila, že to bude zkoušet znovu. A taky že jo! Po pár krocích se znovu začala skládat, tudíž obdržela důtku a pastevní občerstvení bylo ukončeno. Nutno říci, že parťačce tím zvedla náladu. Jakoby snad Odý vycítila, že má její parťačka poslední dobou hodně starostí, tak si řekla, že jí nějak musí rozveselit. Povedlo se jí to dokonale. Parťačka se smála od ucha k uchu, aneb jak někteří říkají kolem celé hlavy. Nějaký další víkend se udělalo opravdu nezvykle velké teplo. Teploměr ukazoval 22 stupňů a koně se při sebemenším pohybu potili. Parťačky se rozhodly je proto vzít letos prvně k řece. Odett si svižně vykračovala v čele. Když se ocitla na břehu, nerozpakovala se a bez zaváhání vkročila do vody, až jí sahala po kolena. Mocně počala hrabat nohou a řádně si umokřila břicho. Nato popošla ještě o kus dál a šup, ulehla a hověla si ve vodičce jako ve vaně. Za chvíli se s francouzským klidem zvedla, oklepala přebytečnou vodu a vystoupila zpět na kamenitý břeh. Cítila se o poznání lépe a navíc si ještě při zpáteční cestě k silnici tu a tam ukousla trávu. Koupel jí příjemně unavila a tak se po příchodu domů do výběhu nejdříve notně napila, rozloučila se s parťačkou a odešla si schrupnout. Byl to prostě fajn den. Jo jo, Půdí si umí užívat života, parťačka by si z ní v tomto směru měla vzít příklad. Necháme jí na to nějaký čas, třeba jí to dojde, protože jak stále říkávám, chce to čas, neboť ten umí zahojit rány, s odstupem času jsme schopni se podívat na věci z jiné perspektivy a leccos přehodnotit. Čas plyne dál, na zemi i na věčných pastvinách, jsme jeho toku podřízeni. A tomu věřte, protože to říkám Já, Šibal.