Jak jsem potkal vodu
Dneska bych Vám chtěl povědět, jak jsem se potkal s vodou. Bylo hodně po poledni, kdy nás odvedli z výběhu a ve stáji mi nasadili kočárový ohlav a vyrazili jsme ven. Šli jsme kousek po silnici, překonali jsme železniční přejezd, za kterým jsme brzy zahnuli vpravo. Vykračoval jsem si pěkně svižně, neboť jsem byl opravdu zvědavý, kam to míříme. Původně jsem si myslel, že jdeme na louku u mlýna, kde roste vojtěška, ta mi dost chutná. Ale naše parta se zastavila o něco dřív a přede mnou se otevřel výhled na řeku. Ostatní se směle vydali do jejího toku a já jenom nevěřícně zíral, jak se ráchají. Taky po mně chtěli, abych tam šel, ale kdepak, já zaryl kopýtka pořádně do země a nehnul jsem se ani o píď. Ne,ne, rozhodně jsem se nehodlal pustit za nimi. Nejsem přece nějaký lachtan. Zas takový teplo mi nebylo a vůbec, prostě já se té vody bál. Raději jsem se popásal a pokukoval po nich, co tam vyvádějí. Voda mě zkrátka nelákala, každopádně jsem se rozhodl, že se koupat nebudu. O to větší bylo mé překvapení, když po návratu zpátky do stáje mě na dvoře totálně umyli vodou z hadice, to byla teda pěkná zrada. Byla hustě studená, to mi věřte, a nebyl jsem tomu rád, snažil jsem se uhýbat do stran, ale blondýna, co mě myla byla rychlejší než já. Dost jsem o tom ve výběhu a v boxu popřemýšlel, jestli by teda přeci jen nebylo lepší to v té řece zkusit.
Příště, když jsme znovu stanuli na břehu řeky, jsem se rozhodl, že do toho teda půjdu. Přece nejsem srab! Nejdříve jsem tam velice opatrně vešel a smočil si jenom kopýtka, chvíli jsem tam tak stál a otestoval teplotu vody. Nebyl to tak hrozné, jak jsem si myslel. Popošel jsem o něco hlouběji. Po chvíli jsem začal hrabat nohou tak mohutně, že mi voda cákala na břicho, tím jsem se osmělil a pak už jsem nezaváhal. Vešel jsem do hloubky, pěkně pomalu, ale jistě, dál a dál od břehu. Koukala mi jenom hlava a zadek. Je ovšem fakt, že mám dost dlouhé nohy, takže jsem skoro všude stačil, snad jen párkrát jsem musel udělat pár temp.
Musím Vás ubezpečit, že tohle stávkování u vody se ovšem dělo pouze zpočátku, takže teď volám sláva vážení, ještěže máme tak blízko řeku! Plavení je opravdová lábuž, když můžu své rozpálené tělo pěkně ponořit do chladivé vody. A ještě Vám prozradím, co na tom doslova zbožňuju a sice to, když jdu do vody, sunu se s rozvahou, ale zato zpátky ke břehu se do toho opřu vší silou a přede mnou se utvoří přílivová vlna :o)) superparáda
Fotky z vodních hrátek přikládám, takže sami vidíte, že nekecám.
Náhledy fotografií ze složky Plavení
